Česko začíná být na investice malé

15. října 2020

Ekonom

text: Alžběta Vejvodová

foto: Tomáš Nosil

Finance a investice provázejí Igora Faita od začátku jeho kariéry. V 90. letech založil a tři roky řídil makléřskou firmu, jejímž prostřednictvím mohli lidé nakupovat akcie. Tu pak prodal a získaný kapitál mu pomohl s rozjezdem nového investičního byznysu. Ve svých fondech nyní pomáhá skrze nákupy a prodeje firem zhodnocovat peníze bohatým Čechům. Jádrem jeho byznysu jsou průmyslové firmy, často takové, které vinou ekonomického propadu přišly o odbytiště nebo jim chybí peníze na další růst.

Tváří v tvář koronavirové krizi je ale Fait s nákupy zatím opatrný. Vyčkává. Ty pravé investiční příležitosti podle něj přijdou až příští rok na jaře. Zatím totiž podnikatele k prodeji firem nic nenutí. Živí je státní peníze.

Nové příležitosti Fait vyhlíží v automobilovém průmyslu, maloobchodu a energetice. Vedle Česka chce nakupovat i v zahraničí. Tam chce nově hledat i investory.

V loňském roce jste opakovaně varoval před blížící se hospodářskou krizí. Z čeho jste usuzoval, že přijde?

Vzhledem k poměrně dlouhé ekonomické konjunktuře se dalo očekávat, že jednou nějaké zpomalení přijít musí. Většinou se náznaky blížícího se hospodářského zpomalení začínají jako první objevovat v automobilovém průmyslu. Tím, že se v něm hodně angažujeme, jsme zpomalení cítili ještě před tím, než přišla koronavirová krize.

Krátce před vypuknutím pandemie jste téměř vyprázdnil své fondy. Byla to prozřetelnost, záměr?

Prodávali jsme tituly z fondu Jet 1. Jet 2 je zatím v investiční fázi, máme tam nashromážděné peníze, něco málo jsme zainvestovali a čekáme na příležitost. U prodejů z fondu Jet 1 byl ale důvodem hlavně styl naší práce, naše dlouhodobá strategie. Pracujeme tak, že koupíme firmu a máme s ní nějaký záměr – ozdravit ji, snížit náklady nebo naopak zvednout tržby. Jakmile našeho cíle dosáhneme, tak společnost dál nedržíme. Protože když máte podnik v portfoliu delší dobu, tak se vystavujete riziku, že přijde hospodářské zpomalení, které na jeho byznys dolehne. Prodejem snižujeme riziko, že k tomu dojde. Zpeněžujeme naše úsilí, které jsme té firmě věnovali. V našich fondech navíc máme omezený čas, jak dlouho můžeme firmy rozvíjet. Pak je musíme prodat.

Kolik jste na prodeji vydělali?

MSV Metal Studénka se podařilo dosáhnout výnosu na roční bázi 17,9 procenta. Pak jsme prodali Benet Automotive, tam jsme dosáhli 32,5 procenta a Less Group s výnosem 94 procent. Ve fondu Jet 1 nám zbývá ještě PBS Industry Group, Hoeckle Poldi Group a Fiberpreg. Ty musíme prodat do konce roku 2023.

Některé firmy, které jste si v portfoliu nechali, jsou navázané na automobilový průmysl, na který pandemie dolehla poměrně tvrdě. Jde o Hoeckle a PBS Industry Group. Nelitujete toho?

PBS Industry je především firma z oboru energetického strojírenství. V dodávkách pro automobilový průmysl má jen zhruba 20 procent svého byznysu. V tom nevidíme problém. Rakouskou Hoeckle jsme si nechali hlavně proto, že ještě nebyla nachystaná na prodej. Cítíme tam ještě potenciál růstu. V důsledku pandemie u ní došlo k poklesu tržeb zhruba o 20 až 30 procent. Navíc Rakousko je velmi štědré v podpoře firem zasažených koronavirovou krizí, nabízí finanční podpory, kurzarbeit. Takže navzdory tomu, že jsme šli s tržbami dolů, co do zisku před zdaněním a odpisy se Hoeckle drží na původním plánu.

Nicméně státní podpora jednoho dne skončí. Neobáváte se toho, co přijde pak?

Rakousko už avizovalo, že od března nebude podporovat kurzarbeit. Samozřejmě máme obavy, co bude pak s automobilovým trhem. Na druhou stranu jsme navázaní na prémiové automobilky, jako jsou Porsche nebo Audi, u nichž ten propad není takový. S přechodem na elektromobilitu by automobilky také mohly začít outsourcovat výrobu motorů a zejména klikových hřídelí, které dodává Hoeckle. To by nám mohlo výrazněji plnit zakázky.

Kolik peněz teď můžete investovat?

Co se týká fondu Jet 1, tak teď v říjnu máme valnou hromadu a rozhodneme o distribuci peněz do zbytku pořizovací ceny. Jinými slovy investoři už dostanou zpátky všechno, co do fondu při jeho vzniku v roce 2015 investovali. Kupovat už nic nemůže, investiční fáze skončila. Co se týká fondu Jet 2, tak tam jsme z částky čtyři miliardy, kterou máme celkově k dispozici, už zainvestovali 1,2 miliardy korun. Takže nám ještě zbývá 2,8 miliardy korun. Máme na to bohužel jenom příští rok, protože investiční perioda Jet 2 končí na konci roku 2021.

Proč jste tedy výrazněji nenakupovali hned po první vlně pandemie?

Na trhu se toho teď moc neděje. Když chcete nakupovat, musíte se nejprve s managementem dané firmy potkat, což od března nešlo. Pak byly prázdniny a to většinou akviziční aktivita klesá. Teď nastala druhá vlna pandemie, takže je to znovu přibrzděné. Nicméně pracujeme asi na čtyřech potenciálních cílech. Je to zatím ve fázi zkoumání. Dalo by se říct, že jsme ve vyčkávací pozici. Myslím, že ty správné investiční příležitosti přijdou na jaře příštího roku. Zatím je řada firem podporovaná státními penězi. Nejsou tedy ve stavu, kdy by byly svými věřiteli nucené k prodeji.

Jak se dívají vaši akcionáři – investoři na to, že s nákupem nespěcháte?

Není to pro ně úplně příjemné. Voláme si o peníze, když se naskytne investiční příležitost. To znamená, že oni musí své zdroje držet v likvidních prostředcích, které dneska nepřináší žádný rozumný úrok. Nicméně už na začátku, když s námi podepisují úvěrovou smlouvu, tak přesně vědí, od kdy do kdy je investiční perioda našeho fondu, že si během ní můžeme o peníze říct kdykoliv. Pomáhá nám také, že řada našich investorů jsou podnikatelé nebo bývalí podnikatelé. Díky tomu velice dobře vnímají aktuální situaci. Často nám sami říkají, ať s investicemi ještě počkáme, že správný čas ještě nepřišel.

Prozradíte, o které společnosti se nyní zajímáte?

Jména zveřejňovat nesmíme, protože máme podepsané dohody o mlčenlivosti. Nicméně oborově jsou to průmyslové firmy. Část je z oblasti energetiky, část z automobilového průmyslu. Ne však z té části zaměřené na výrobu motorů, ale na díly, které budou potřeba i v éře elektromobility. Zajímavé je, že žádný z našich aktuálních cílů není v Česku. Všechno je to Polsko a Německo.

Podle jakých indicií si vytipováváte potenciální cíle investic?

Jsou obory, které jsou krizí postiženy významněji než jiné. Víme, že koronavirová krize hodně zpomalila automobilový průmysl, některé maloobchodní společnosti. To je vlastně ideální příležitost pro nás. Máme rádi firmy, které byly postiženy krizí a zároveň mají potenciál dostat se relativně rychle na předkrizovou úroveň.

Jak do této strategie zapadá Tedom, který jste koupili z části loni, z části letos v létě? To je přece energetická společnost, kterou žádná krize nezasáhla.

Nekupujeme pouze firmy v problémech. Máme také firmy, kterým se daří, ale mají ještě velký potenciál růst. Tedom je přesně ten případ. Majitelé jednak měli nějaké neshody mezi sebou, kterých už jeden z nich měl plné zuby a chtěl svůj podíl prodat. A také už dosáhl nějakého úspěchu a chtěl ho zpeněžit. Zároveň vidíme obrovský potenciál v tom, že se Tedom zaměřuje na plyn, což je relativně čistá a stabilní energie. Je to jediné médium, které může vyrovnávat výkony v síti. Když nebude svítit slunce a foukat vítr a budou zavřené jaderné elektrárny v Německu, není nic jiného, co může energetickou síť držet při životě. Tak jsme na plyn vsadili. Ostatně i další naše letošní akvizice – 2JCP – je firma spojená s plynem. Dělá zařízení pro plynové turbíny. Také to nebyla firma v problémech.

Perspektiva tam jistě je. To ale neznamená, že růst bude záležitostí na dva nebo na tři roky.

Tedom je dneska globální firma. Působí na celém světě, což je fantastické. Obrovský potenciální trh pro ni vidím v Polsku, které odchází od hnědého uhlí a je tam velká podpora plynu. Německo zase zavírá atomové elektrárny. To pro nás budou velké trhy, ale máte pravdu, bude to práce na delší dobu – minimálně čtyři pět let. Tedom je pro nás firmou, kde vidíme dlouhodobější potenciál. Pokud budeme uvažovat o odchodu z Tedomu, tak to bude spíš až na konci Jet 2, tedy v roce 2028.

Přesto jednou z klíčových součástí strategií vašich fondů zůstávají firmy v problémech. Pokud jsou v insolvenci, jako byla před několika lety například Kordárna, jak zvenčí poznáte, že mají ještě šanci na záchranu?

Nejdůležitější je produkt, který společnost vyrábí. Řada firem se dostane do problémů, protože hodně investovala do výzkumu a vývoje produktu a pak, když ho vyvinula, přišla krize, a tím pádem se ten výrobek prodával v menší míře, než čekali. To ale neznamená, že nemá potenciál. A když taková společnost spadne do insolvence, tak je to pro nás obrovská příležitost, protože kupujeme podnik, který má výborný výrobek. Ideálně ještě když ten výrobek vyrábí na nových technologiích, které pořídila na dluh. To jsou pro nás jednoznačné indicie, abychom do takové společnosti vstoupili. To totiž znamená, že firma se dostává s dlouhodobým dluhem do krize a banky vzhledem k tomu, jak mají nastavené podmínky, chtějí zesplatnit úvěry. Takové firmy jsou pro nás zajímavé. Ideální také je, když navíc mají kvalitní management.

Když otvíráte nový fond, musíte aktivně vyhledávat investory, nebo se vám sami hlásí?

Je to kombinace. Někteří se hlásí sami. Některé oslovujeme napřímo, když dostaneme tip na někoho, kdo prodal firmu nebo má volné peníze a hledá, kam je investovat. My s nimi pak mluvíme, a pokud si filozoficky sedneme, pak spolu investujeme.

Takže žádné on-line investování přes aplikaci. S každým investorem mluvíte osobně?

Ano. Ještě se nám nestalo, že by u nás někdo investoval, aniž by mluvil se mnou nebo s mými partnery. My nejsme firma, která retailově oslovuje klienty a vybírá peníze přes zprostředkovatele.

Před časem jste avizoval, že plánujete třetí fond. Jak daleko jsou jeho přípravy?

Opět to bude fond zaměřený na průmyslové společnosti. Takže my rozhodně nesmíme Jet 3 otevírat dřív, než skončí investiční perioda Jet 2. To je na konci roku 2021. Ale plánujeme na podzim roku 2021 už začít s marketingem a získáváním kapitálu. Plánujeme získat osm miliard korun. Cílem je mít kapitál pohromadě do léta 2022. V létě 2022 by začala investiční perioda, která by trvala tři roky.

Nový fond chcete založit v Lucembursku. Proč právě tam?

To je nejpravděpodobnější varianta, ještě zvažujeme Nizozemsko. Důvodem je to, že řada investorů bude zahraničních. Ti jsou zvyklí pracovat s legislativou, která se používá právě v těchto státech. Jde o to, aby se nemuseli učit české právo.

Jakou perspektivu z tohoto pohledu mají investice na českém trhu? Je tady dostatek příležitostí zajímavých i pro velké zahraniční investory, nebo budete čím dál tím víc mířit za hranice?

Firmy, do kterých budeme investovat, musí být velké. Nechceme mít stovky malých společností. V Jet 2 máme nyní minimální hranici stanovenou tak, aby nakupovaná firma měla kolem jedné miliardy korun tržeb. U Jet 3 to bude asi ještě vyšší číslo. Český trh nám bohužel neskýtá mnoho takto velkých příležitostí. Česko a Slovensko pro nás sice pořád budou stěžejním trhem, protože chceme aktivně manažersky firmy v našem portfoliu ovlivňovat, musíme se však dívat i jinam. Musíme zvládnout i Polsko nebo Německo. Ale investovat ve vzdálenějších zemích – třeba v Americe nebo jinde ve světě –, to nebudeme.

Již dříve jste naznačil, že byste mohl otevřít i realitní fond. Také ten už má konkrétnější obrysy?

Ano, rozjíždíme ho a úpis kapitálu začne v listopadu. Už jsme předem oslovili několik investorů a řada z nich má o realitní fond zájem. Není to ale realitní fond, jaké jsou tady v Česku běžné. My chceme oslovovat podnikatele, aby nám prodali nemovitosti, ve kterých vyrábí.

Proč by to měli dělat?

Hlavní důvod je ten, že při podnikání máte úplně jiné starosti než péči o nemovitost, ve které podnikáte. Váš hlavní byznys je například vyrábět klikové hřídele a mít špičkovou technologii, na které je vyrábíte. Musíte se starat o to, abyste pracovali co nejefektivněji. Naopak hlavním byznysem toho, kdo se stará o nemovitost, je, aby byla stoprocentně v pořádku, aby nájemník neodešel, aby tam nepršelo a aby byla co nejlépe ekonomicky využita. A to jsou dva odlišné světy. Navíc když prodáváte firmu, její ocenění se skládá většinou z ekonomických ukazatelů, jako jsou zisk nebo volné hotovostní prostředky. Samostatně můžete nemovitost také prodat mnohem výhodněji než jako součást vašeho hlavního byznysu. Ostatně v Německu nebo v Rakousku je zcela běžné, že firmy podnikají v pronajatých prostorách.

Ale tady v Česku to zatím tak úplně běžné není.

Právě proto si myslíme, že je to příležitost. Chceme podnikatelům vysvětlit, že pronájem je daleko výhodnější. Ale ono to není jenom o podnikateli, je to i o bankách, které je financují. Protože české banky jsou dneska zvyklé mít zastavené úplně všechno včetně nemovitostí, což jim náš model bere. Takže to bude v řadě případů i o spolupráci, jednání s bankou.

Co znamená ve vašem pojetí nejlepší využití nemovitosti? Přidáte původním vlastníkům do jejich areálů další firmy, abyste zvýšili efektivitu jejich využití?

Tady opět vycházíme z vlastní zkušenosti. Třeba MSV Metal Studénka měla obrovský areál, ale její vlastní byznys byl jen ve dvou halách. Vedle nich ležela celá řada pozemků, a dokonce i některé haly ladem. Z areálu jedné firmy můžete udělat zázemí, kde bude víc společností. Budeme proto hledat areály, jako měla MSV Metal Studénka. To je pro nás nejlepší příležitost. A těch příležitostí je docela dost. Už máme rozjednaných 30 obchodů.

Tento realitní fond bude také sídlit v zahraničí?

Ne, bude mít sídlo v Praze. Bude ho tvořit specializovaný tým lidí, kteří pracovali delší dobu v odvětví realit.

Jak se vlastně u vás v Jet Investment utváří investiční rozhodnutí?

Velmi důležitá část našeho byznysu jsou projektoví ředitelé. Ti mají za úkol hledat příležitosti. Jsou to manažeři, kteří dříve pracovali většinou v oddělení fúzí a akvizic auditorských firem. Investiční příležitost vyhodnotí, musí vědět, jestli je možný rozvoj. Poté ji předloží výboru a ten ji buď schválí, nebo neschválí. Když ji schválí, tak se projektový ředitel dál o tu investici stará. Řídí ji až do prodeje, za to obdrží patřičný bonus.

Svou první makléřskou firmu jste založil v roce 1993. Jak těžké to bylo, když se v Česku tehdy investování teprve rozbíhalo?

To právě bylo perfektní. Bylo to něco nového, lidi to zajímalo a chtěli obchodovat s cennými papíry. Tenkrát podle mě obchodovalo víc lidí, než obchoduje teď. Teď se to koncentrovalo na pár větších investorů. Takže pro makléřské firmy to bylo docela fajn období.

Svou makléřskou společnost jste velmi rychle – zhruba po třech letech – prodal. Proč?

Brno Broker Group, kterou jsem založil, byl klasický obchodník s cennými papíry. Bylo v ní 50 makléřů, měli na telefonu svoje investory a kupovali pro ně akcie. Když jsem BBG prodával, tak to byla doba, kdy tady bylo strašně moc podobných firem. Začínaly se koncentrovat, řada z nich začala kupovat jiné. Já jsem ale tehdy neměl peníze, abych koupil jiného makléře. Využil jsem příležitosti a prodal jsem to někomu, kdo měl zájem a zřejmě těch makléřských firem koupil víc. BBG se pak stalo součástí J&T Banky.

Provozujete rovněž Fait Gallery, opravil jste funkcionalistickou Zemanovu kavárnu a sbíráte moderní umění. To jsou také investice, nebo spíš koníček?

Umění je pro mě především koníček, který se ale už rozrostl do takové míry, že v něm mám i část svých osobních investic, abych trošku diverzifikoval a neměl peníze jen ve svých fondech. Architektura je koníček. Brno je slavné díky meziválečnému období, kdy se tady postavilo množství funkcionalistických vil. Když podporuju jejich opravy, dělám něco pro Brno.

Jak se vlastně utváří investiční rozhodnutí?

Obecně nesbírám umění starší, než je česká moderna. Hranicí je rok 1900, starší umění už nesbírám. I můj vkus ale měl svůj vývoj. Dřív jsem měl rád klasickou figurální tvorbu, pak jsem přešel ke kubismu, abstrakci, surrealismu až po konstruktivismus. Hodně se taky nechávám z investičního pohledu ovlivnit odborníky z mojí galerie. To jsou lidé, kteří umění studují, věnují se mu, mají na to víc času než já. Jejich doporučení si beru hodně k srdci, ale zároveň mě musí obraz, do kterého mám dát peníze, také oslovit. Je to nějaký průnik jejich doporučení a mého subjektivního pocitu z toho obrazu. Osobní vkus tam hraje velkou roli.

U jakého díla jste takto dal na doporučení?

Třeba obrazy Milana Grygara – to je konstruktivista. Měli jsme v galerii jeho velkou výstavu a oslovil mě. Takže jsem si pořídil několik jeho děl. Stejně tak Jan Kubíček. Ten směr byl hodně ovlivněný ze strany obchodníků a myslím, že měli pravdu. Když se dívám na současné výsledky aukcí, tak skutečně kubismus, konstruktivismus jsou investičně velmi zajímavé. Zároveň si myslím, že tyto obrazy mají v moderních stavbách také dekorativně své místo.

Kolik máte v umění nainvestováno?

Přes 200 milionů korun.

Co se vám osobně líbí na konstruktivismu?

Jednoduchost, nápad. Jak poskládat obrazce, to mě oslovuje.

A na funkcionalismu?

Totéž. Čisté linie, minimalismus.

To je ale diametrálně odlišné oproti této secesní vile, ve které nyní sedíme. Jak se tedy sídlo vaší společnosti zrodilo?

Tuto vilu si postavil továrník Žaloudek, který vyráběl stroje pro masný průmysl. Je z doby kolem roku 1880. V Brně je to jedna z mála secesních vil s takto dochovaným interiérem. Většinou je zdevastovali nacisti nebo komunisti.

Igor Fait (55)

V 90. letech pracoval na manažerských pozicích ve společnosti Brněnské veletrhy a výstavy. Zakládal pro ni mimo jiné vnitropodnikovou banku. Poté se pustil do vlastního byznysu. Nejprve založil makléřskou firmu Brno Broker Group, kterou záhy prodal a začal nabízet investice do průmyslových podniků bohatým podnikatelům v Česku. Teď expanduje do zahraničí. Igor Fait je také mecenášem umění. V Brně založil galerii a podporuje opravy funkcionalistických staveb, například Zemanovy kavárny.