Za to, že je bohatý a úspěšný, se Igor Fait nestydí. Investuje do nemovitostí, opravuje funkcionalistické památky v Brně, má vlastní galerii a sbírku moderního umění v hodnotě stovek milionů. A miluje drahá auta. "Nedávno jsem si udělal radost, koupil jsem si Cullinana, SUV od Rolls-Royce," říká ve své kanceláři na dohled od brněnského výstaviště, kde v 80. letech začínal jako ekonom. Dnes je z něj finančník a průmyslník, stovky tuzemských podnikatelů a byznysmenů mu s chutí svěřují peníze, aby jim je zhodnotil. Do jeho fondů Jet 1 a Jet 2 poslali kolem sedmi miliard. Fait se svým týmem za ně kupují firmy, které jsou buď v problémech, nebo potřebují finanční injekci, aby mohly dál růst. A pak je − uzdravené a očištěné − se ziskem prodává. Koronavirus sice postihl i společnosti v jeho portfoliu, on se už ale rozhlíží po dalších, protože cítí, že krize je pro správného investora především příležitostí.
HN: Poslední dva roky jste opakovaně upozorňoval, že je třeba se připravit na ekonomickou recesi. Už ji tu máme. Co se bude dít?
Zatím jsem bohužel příliš nevstřebal, co covid udělá s ekonomikou. A určitě nejsem sám. Je to krize vyvolaná nemocí a to nám dává několik scénářů. Ve chvíli, kdy se rychle objeví lék nebo vakcína, lidé přestanou mít strach, přestane se o koronaviru psát a většina se vrátí do komfortu, v jakém byla před krizí. V takovém scénáři by to stejně rychle zmizelo, jako to přišlo. Pesimistická varianta je, že lék ještě dlouho nebude a nemoc se nám vrátí znovu na podzim a pak znovu na jaře a takhle to bude i dál. To by byla katastrofa.
HN: S čím počítáte jako průmyslník, který pravidelně zachraňuje firmy v problémech?
Správný průmyslník musí umět reagovat rychle na situaci a musí vždy počítat raději s horší variantou. Logická reakce je stahovat si hotovost. Začnete šetřit, kde se dá, propustíte zaměstnance, které vyloženě nepotřebujete, pokusíte se zlikvidnit některá aktiva, například prodat zbytné nemovitosti nebo i části vašeho byznysu, snižujete hodnotu pracovního kapitálu.
Igor Fait (54)
◼ Začínal na brněnském výstavišti, po revoluci založil jednu z prvních brokerských firem Brno Broker Group. V roce 1996 ji prodal skupině PPF. Pak rozjel investiční společnost Jet Investment, která letos slaví 23. narozeniny. Do portfolia Jet Investment a jejích dvou fondů Jet 1 a Jet 2 patří nebo patřily firmy PBS Industry, Less & Timber, Kordárna Plus, Strojírny Poldi, Hutní montáže Ostrava, Vinium, Sběrné suroviny nebo MSV Metal Studénka. Jeho byznysovým snem je, že získá brněnské výstaviště.
◼ Je velkým milovníkem funkcionalismu, v Brně obnovil několik architektonických památek, například slavnou Zemanovu kavárnu, Münzovu vilu nebo kavárnu Era. Vlastní také sbírku moderního umění v hodnotě stovek milionů korun, patří mu vyhlášená Fait Gallery.
◼ Jeho dalšími koníčky jsou golf a auta, nedávno si pořídil první SUV od Rolls-Royce, model Cullinan. V jeho garáži je také supersport McLaren P1.
HN: A když už tu hotovost máte u sebe, pak co?
Hrozně záleží na tom, jak moc jste zadlužený. Když pracujete s rozumnou mírou zadlužení, víte, že když něco prodáte, pomůže vám to po určitou dobu pokrýt dluhovou službu. Jakmile máte vysoké zadlužení, pak vám hrozí, že ani když aktivizujete veškerou hotovost, co půjde, stejně vám to nebude stačit.
HN: Teď jste popsal, jak jste to dělali ve vašich firmách?
Měli jsme to štěstí, že jsme, když to řeknu byznysovou hantýrkou, spoustu aktiv zlikvidnili ještě před krizí. Prodali jsme řadu našich firem. Ne že bychom tušili příchod covidu, ale máme o něco citlivější vnímání rizika než jiné investiční skupiny. Hlavně zahraniční private equity fondy si nechávají firmy ve svém portfoliu co nejdéle, dokud jim nesou peníze, aby z nich získaly co nejvíc. My jsme v tomto trochu jiní, i kvůli tomu, že většina našich investorů jsou konzervativnější fyzické osoby, které nás tlačí, abychom se chovali opatrněji. Proto jsem věděl, že když nám některé firmy vyrostly do určité velikosti a nebyl jsem si jistý, zda porostou výrazně i nadále, bude lepší je prodat.
HN: Vyprázdnili jste portfolio.
Je to tak. Zůstaly nám vlastně jen dvě větší firmy, a to PBS Industry Group a rakouská firma Hoeckle spolu se Strojírnami Poldi. K tomu máme dvě menší společnosti Payment4U a Fiberpreg. Zadluženost u našich společností je malá nebo žádná, takže jsme nemuseli shromažďovat cash ani nenastalo žádné velké propouštění, necítíme se zatím ohrožení. Navíc třeba v Rakousku, kde působí Hoeckle, je velmi pozitivní režim kurzarbeitu, vláda proplácí až 90 procent mezd.
HN: Takže to na vás vůbec nedolehlo?
To zase ne. PBS Industry se věnuje primárně dodávkám pro energetiku, tam sice nějaké výpadky byly, ale ano, celkově to na firmu nijak zásadně nedolehlo. Její menší část se ovšem zabývá výrobou nádrží pro stavební stroje a tam jsme krizi pocítili. Máme především německé zákazníky, kteří zastavili výrobu. Takže jsme dodělali prototypy, lidé si vybrali dovolenou a zbytek je na podpoře od českého státu, která ovšem není tak štědrá jako v Rakousku. Naše firmy ale z krize zatím vycházejí relativně dobře.
HN: Zlepšuje se situace?
Hoeckle Poldi i PBS Industry, které jsou napojené na automobilový průmysl, už se zase rozjíždějí, začaly chodit nové objednávky. Z toho, co vidím, nás nečeká žádná výrazná propast oproti původním předpokladům, i když pokles pro letošek čekáme. Neměníme ovšem dlouhodobý byznysový výhled.
HN: To zní, jako že jste optimista.
Ano, dá se říct, že jsem mírný optimista. Jasně, může se stát, že selže vývoj léků a na podzim nás postihne druhá, těžká vlna, ale já to vidím v trochu pozitivnějším světle. Navíc si myslím, že hlavně lidé v Evropě a Americe jsou zvyklí na určitý komfort, kterého se nebudou chtít vzdát. Jakmile z médií zmizí jako hlavní téma covid, rychle zapomenou, vrátí se do starých kolejí a postupně nastartují spotřebu zpátky. Každopádně obnova ekonomiky nebude mít tvar V, půjde o nějakou podobu U.
HN: A když se na pandemii podíváte jako investor?
Tady platí to samé − měli jsme štěstí, že jsme hodně věcí prodali včas a že to, co zbylo, nebylo zadlužené. Takže jsme nemuseli přijímat žádná mimořádná opatření, a investorům do fondu Jet 1 tak letos vyplatíme celou vstupní investici. Jediné, co vnímám jako změnu, je to, že je vše na dálku. Ani to se nás ale nedotklo tolik, protože jsme zrovna neměli rozjetou žádnou akvizici v zahraničí. Akvizice bez osobní účasti na místě dělat nejde. Potřebujete firmu i její management navnímat, potřebujete se do fabriky podívat a to vám telekonference neumožní.
HN: Jak se vlastně stalo, že jste relativně před nedávnem prodali hned několik firem?
Vždycky jsme u té které firmy dospěli k tomu, že jsme ji dovedli na určitou úroveň a dalším krokem by musela být například fúze s někým jiným. Nebo by bylo třeba přistoupit k velkým investicím, abychom dokázali dále výrazně růst. Na to potřebujete řádově čtyři nebo pět let, což jsme si nemohli dovolit, protože fond Jet 1 musí prodat všechna svá aktiva nejpozději v roce 2023. Zároveň tam působila role rizika, ty firmy sice hezky vydělávaly, ale naše obava z příchodu možné recese rozhodla − řekli jsme si, že je prodáme. A udělali jsme dobře.
HN: Chránili jste se před příchodem recese.
Ano, bylo to zabezpečení proti krizi. Kdybychom teď měli portfolio plné firem, nebylo by nám dobře. Každá by byla dotčena covidem, jejich výkonnost by se propadla. A byl by logicky problém takové firmy vůbec prodat.
HN: Kolik jste na prodejích vydělali?
Přesné částky neřeknu, ale výnosnost byla velká, a to u firem z fondu i těch, které jsme měli mimo něj. Dostali jsme se u MSV Metal Studénky na 5,6násobek investované částky, u Less & Timber a Kordárny Plus to byl šestinásobek, u Benet Automotive zhruba dvojnásobek.
HN: Zrovna Benet Automotive jste pustili − na vaše zvyklosti − nezvykle rychle, po dvou letech, a objevily se informace, že to po vašem příchodu ve firmě skřípalo.
Benet jsme kupovali, protože nám obor přišel sexy. Karbon je materiál budoucnosti, navíc to zapadalo do našeho portfolia. A to se potvrdilo při prodeji, Japonci nám za něj nabídli takovou sumu, že jsme nemohli odolat. Ale musím zároveň přiznat, že Benet nebyla jednoduchá akvizice.
HN: Proč?
Kupovali jsme ho od zakladatele firmy Pavla Zajíčka a ten bohužel ve firmě nevytvořil žádný systém, byla to taková manažerská one-man show. Takže když jsme ji převzali a začali v ní aplikovat některé manažerské procesy, na které jsme zvyklí a které jsou běžné ve společnostech této velikosti, nastaly problémy. Přitom to nebyla žádná firmička, Benet měl miliardu tržeb. Řadě lidí se to nelíbilo, dávali výpovědi, protože najednou jsme od nich očekávali zodpovědnost, už se nemohli schovávat za to, že jim něco nakázal pan majitel. Personálně to bylo napjaté, což jsme pocítili i na tržbách. A někteří z těch lidí, kteří odešli, si pak různě stěžovali, jak to děláme špatně. Jenže ten příběh, jak vidíte, je mnohem komplikovanější. Byla to pro nás škola, a když budeme kupovat něco od otce zakladatele nebo od rodiny, která firmu ovládala dlouhodobě, dáme si pozor, jestli jsou tam vybudované manažerské systémy a procesy.
HN: Příležitosti pro vás určitě budou, ne?
Zastihlo nás to v perfektní době, v našem druhém fondu Jet 2 máme proinvestovaných jen asi 20 procent, takže k dispozici máme přes tři miliardy korun. Čekáme na příležitosti a nemusí být jen v zahraničí, kam jsme se dívali poslední roky. Řada odvětví prochází krizí, týká se to automotive nebo letectví a v Česku se určitě najde několik firem, které mají velký potenciál, ale prostě je to nezastihlo v nejlepší kondici. Jsou zadlužené, budou mít problém přežít a to jsou příležitosti, které nás zajímají.
HN: Takže už se rozhlížíte?
My hledáme neustále. Kontaktujeme také všechny, kteří mají co do činění s průmyslem, tedy poradce, banky, advokáty, pojišťovny… Říkáme jim, že jakmile se objeví někdo zajímavý, kdo by potřeboval třeba posílit cash flow, ať nám dají vědět, že se na to rádi podíváme. Všichni čekají a rozhlížejí se, co se bude dít. My ne, my hledáme už teď. Vyhodnocujeme si, kdo a co bylo covidem dotčeno, hledáme ty, kteří se dostali nebo se mohli dostat do problémů, ale zároveň mají velkou šanci s naší pomocí přežít a pak zase začít růst.
HN: Koho máte v merku?
Měli jsme v hledáčku několik firem, ale zůstala nám jedna jediná, ostatní jsme v průběhu covidu opustili. Ale ta jedna, co zůstala, vypadá velmi nadějně, jsme blízko uzavření obchodu. Jde o energetiku, která byla koronavirem zasažena mírněji. Majitelé, s nimiž jednáme, jsou velmi racionální a přistoupili na něco, co teď bude hrát v akvizicích výraznější roli, a to je větší podíl earn-outu, tedy částky navázané na výsledky v budoucnu.
HN: Nepomůže nynější situace trhu? Nebyl přehřátý?
O tom jsem přesvědčený. Jen to chce co nejrychleji přeskočit dobu nejistoty, v níž se právě nacházíme. Teď za velké peníze koupit nějakou firmu znamená jít do rizika. Ano, jsou obory, které nejsou postiženy. Ale v oborech, kde se pohybujeme my, je nejistota velká. Netroufl bych si koupit společnost z autoprůmyslu za několikanásobek loňské EBITDA, když neznám výhled na letošek ani na příští roky.
HN: Měli jste velké plány, chtěli jste otevřít další fond Jet 3. Platí to?
Platí všechno. Trojku chceme otvírat v Lucembursku v roce 2021 až 2022 a většina investorů by měly být zahraniční instituce. Úspěch by bylo získat do sedmi miliard korun. Se sháněním peněz začneme příští rok, teď by to ani nemělo smysl. Pořád plánujeme mířit na průmysl a primárně na Česko a Slovensko, ale ten balík peněz už bude docela velký a celý ho proinvestovat jen tady u nás nepůjde, takže se budeme koukat i za hranicemi. Řadu příležitostí vidíme v Polsku. A také v Německu.
HN: Takže vše jede, jak má.
Jedna změna tu je. Rozhodli jsme se využít našich zkušeností i našeho renomé a mnohem dřív, než jsme původně plánovali, rozjedeme fond zaměřený na průmyslové reality. Na podzim nabereme pro začátek miliardu korun, především od našich stávajících investorů. Budeme mít sídlo dokonce v Praze, takže už ne jen Brno.
HN: Půjde jenom o průmyslové reality?
To je právě otázka. Koronavirus nám to možná trochu rozšíří na některé mimořádné příležitosti, například obchodní centra. Ale fokus fondu budou průmyslové nemovitosti, to se nezmění. Jde o projekt, který jsme rozjeli před covidem, už sestavujeme tým. Stávající krize jen některé věci akcelerovala. Tým už by rád nakupoval teď, ale musíme nejprve vybrat peníze. Já si navíc myslím, že dobrá doba na nákupy nemovitostí teprve přijde.
HN: Proč jste se rozhodli jít do nemovitostí?
Řada našich investorů se nás v posledních letech ptala, proč nechceme jít do realit, že by je s námi rádi dělali. A protože máme zkušenosti s průmyslovými firmami, dokážeme dobře posoudit bonitu nájemníků nemovitostí a rozumíme jejich byznysu lépe než klasické nemovitostní firmy. Pro investiční fondy ve světě je celkem obvyklé, že mají nemovitostní divizi a pak private equity divizi. Takže si stavíme druhou byznysovou nohu.
HN: Jak jste na tom mimochodem s výnosností vašich investic dlouhodobě?
Dělali jsme si porovnání s S&P, protože přece i Warren Buffett říká, že když koupíte index S&P, je to nejlepší investice. A skutečně, S&P index vydělal za poslední dekádu v průměru 12,9 procenta za rok. To je strašně moc. My jsme ho ale výrazně překonali, násobně jsme ho překonali.