Forbes: Lék na krizi je diverzifikace

2. prosinec 2021
Forbes 
Hlavní téma
Kristýna Tmejová, Michaela Židlický
 

MILIARDÁŘ, KTERÝ VYDĚLÁVÁ PENÍZE DALŠÍM NEJBOHATŠÍM ČECHŮM. PRAGMATIK, POŽITKÁŘ, PATRIOT. INVESTOR A ZÁCHRANÁŘ PRŮMYSLU, I KDYŽ TÉ POSLEDNÍ NÁLEPCE SE VEHEMENTNĚ BRÁNÍ.

Alobalem zakryté stěny, obrovský růžový balon, role spáleného lina, vysoké plechové rakety, rozlehlou halou duní výkřiky. „Kosmos!“ „Futur!“ Jít po dlouhé pauze covidové prázdnoty za uměním do galerie je osvěžující. Zvlášť když je to brněnská Fait Gallery a mezi vystavenými kousky se procházíte s Igorem Faitem, jejím zakladatelem. „Filko je pořád ještě nedoceněný. Přitom je to jeden z největších slovenských umělců, průkopník neoavantgardy. Ale už ho do sbírek nakoupily velké světové galerie. Takže se to brzy změní,“ vysvětluje Fait. Stano Filko stavěl rakety, rozvíjel kosmologická témata, senzitivitu a spiritualitu a přitom kompulzivně maloval na vše, co mu přišlo pod ruku. Trámy, židle, stojany.

„Víte, že on nepil, nedrogoval, a stejně dokázal dělat takovéhle věci. Nemusel on být trochu blázen? Geniální blázen?“ usmívá se Fait, když procházíme kolem vášnivě pomalovaných kusů krabic a kartonu. Hrají divokými i zemitými barvami, jedna z těch velkých, víc než dvoumetrových, má v rohu černobílý portrét ženy a pyšní se názvem Super Woman Spirit-Shadow. „To je krásný, co? Tuhle jsem koupil,“ ukazuje Fait. A vypráví o tom, jak v těch pomalovaných kartonech posílal Filko svoje díla kupcům, a oni je kolikrát vyhazovali. Dnes se prodávají za statisíce.

O kus dál procházíme kolem velkých černých cedulí z plastu. Na jedné jsou vypsané dny v týdnu, štvrtok, pondelok, piatok... Na další jsou jen tři písmena: E G O. Když se Faita zeptám, jestli tohle si taky koupil, jen se nahlas rozesměje. A dodá, že už přesně ví, kam si tu ceduli pověsí.

Fait ale není jen milovník umění, to přišlo až časem. Fait je pořád hlavně milovník procent, výnosů, nákladových škrtů a nových příležitostí. Svůj byznys buduje už 25 let v oboru private equity, protože na továrnách s komíny se dá vydělat výrazně víc než na geometrické abstrakci Oskára Čepana nebo Přemalbě přemalby ničeho výtvarníka Rudolfa Fily. Do žebříčku nejbohatších Čechů, kde aktuálně drží 85. pozici, se Fait vypracoval pomocí jednoduchého schématu – koupit průmyslový podnik, ideálně velmi levně, protože je zrovna v nesnázích, pomoct mu na nohy a k zisku a pak ho prodat, ideálně mnohonásobně dráž. Podobně prošlo Faitovýma rukama už 27 podniků a brněnský investor na nich vydělal miliardy korun.

A majetek spravuje taky jiným českým miliardářům. Spolu se třemi partnery – Luborem Turzou, Liborem Šparlinkem a Markem Malíkem – vlastní Fait společnost Jet Investment a přes tu řídí své fondy: Jet 1 a Jet 2 nakupují a prodávají firmy a Faitův tým v nich obhospodařuje kapitál 7,3 miliardy korun. Čím dál tím víc se přitom orientuje na „firmy s budoucností“, jak říká těm, které nejsou v problémech, ale potřebují finančního partnera k rychlejšímu růstu. A roste i samotný Jet Investment. Po Novém roce otevře nový fond Jet 3 s ambicí naraisovat dalších osm miliard, před rokem navíc do portfolia přibyl ještě realitní vehikl Jet Industrial Lease.

„Viděli jsme velkou příležitost na trhu průmyslových nemovitostí a nemohli si ji nechat ujít,“ vysvětluje Fait. Tenhle fond ale nedělá development hal jako třeba CTP nebo Accolade. „Byznys si nechte, ale prodejte mi tovární halu“ – to je heslo, se kterým Fait obchází průmyslové tycoony ve střední Evropě a vysvětluje jim, že když jemu prodají střechu a komín nad hlavou, mohou dál podnikat v podnájmu a přitom mít peníze na expanzi a investice. „Core byznys jim pak vydělá mnohem víc, než když umrtví svoje aktiva v barácích,“ vysvětluje Fait. Jak na to průmyslníci slyší? Ti němečtí a polští prý celkem ano, v Česku to jde pomalu. Což se možná změní s tím, jak Evropu čím dál víc svírá v kleštích vysoká inflace a Fait větří nastupující krizi.

Na ty má čuch a umí se na jejich vlně úspěšně svézt, což bez ostychu přiznává. „Viděno čistě byznysově je krize požehnání. Na trhu se totiž schyluje k výjimečným nákupním příležitostem,“ říká.

Kouzlo je ale nejenom v tom, výhodně nakoupit, nýbrž taky dobře prodat. To se Faitovi naposledy povedlo těsně před nástupem pandemie. Ještě před prvními záchvěvy chaosu se ve fondu Jet 1 zbavili významného procenta aktiv, na začátku roku 2020 prodal vagonku MSV Metal Studénka, v měsících předtím pustili ještě dvě další firmy. „Rád bych se pochválil, že šlo o nějakou výjimečnou prozřetelnost, že jsem už na přelomu roku prohlédl riziko koronavirové pandemie a toho, jak zdecimuje globální ekonomiku. Ale není to tak. Byla to spíš shoda šťastných okolností, prostě jsme jen následovali naši strategii: koupíme společnost, uděláme všechno pro to, aby rostla, a jakmile se dostane na vrchol, prodáme ji. A ono se to zrovna sešlo v ten správný čas,“ vzpomíná Fait.

Teď, v předvečer inflační krize, Fait vyráží na nákupy.

„Podepisujeme v těchto dnech dvě velké akvizice,“ říká. Obě firmy, které Fait se svým týmem kupuje, zapadnou do portfolia fondu Jet 2 a ukončí jeho investiční fázi. Fond má od začátku čtyři miliardy investičního kapitálu, z toho doteď využil jen 43 procent. Kupeckou matematikou je jasné, že od konce listopadu do Vánoc Fait z kasičky fondu vysype víc než dvě miliardy korun.

Takže teď přišel čas utrácet?

Investiční perioda fondu Jet 2 nám končí 31. prosince, což je za pět minut dvanáct.

Koho kupujete?

První akvizice je v Polsku, souvisí se segmentem, který už máme ve fondu nakoupený, takže energetika a energetické strojírenství. Podepsali jsme ji teprve minulý týden. Koupili jsme polského výrobce olejových a palivových systémů pro turbíny, generátory a kompresory s dvoumiliardovým obratem, který má zákazníky všude po světě, včetně koncernů Siemens, GE, Mitsubishi či Kawasaki. Je to historicky jedna z našich největších akvizic. Chceme vystavět holding, který se bude podílet na transformaci energetiky do čistých zdrojů. Ta druhá firma je ale mimo tenhle obor, nesouvisí s energetikou, je to nástroj k diverzifikaci a podepíšeme ji až v průběhu prosince. Takže teď o tom ještě nemůžu víc říct.

Jak se díváte na Green Deal, když většina vašeho druhého fondu je postavená na energetice?

Fandím zdravé planetě z podstaty věci a fandím i penězům, které se na tom dají vydělat. Proč ne! Jen se trochu obávám, že to politici tlačí moc velkou silou, což může nás, tím myslím Evropu, poškodit. Amerika i Čína se k tomu stavějí o něco konzervativněji, což podle mě není špatně. Ono to nejde, lusknutím prstu nahradit uhlí. Miluju Angelu Merkel, ale chtělo by to trošku zmírnit tempo a nechat si poradit od odborníků.

A v rámci vašeho byznysu vás Green Deal neznervózňuje?

Vidíme v tom právě příležitost, i proto jsme fond Jet 2 zaměřili na energetiku. Kvůli Green Dealu se energetika nevyhnutelně mění. A změny mají investiční perspektivu. Uhlí je strašně špinavé, čistě zelená energie z alternativních zdrojů je ale často závislá na podmínkách: jestli svítí slunce nebo fouká vítr. Takže potřebujete něco, co celou elektrickou síť stabilizuje. To může být třeba jádro, ale pro některé je pořád kontroverzní, a navíc v horizontu, kdy tohle potřebujeme vyřešit, nový blok Dukovan nedostavíme. Takže je tu plyn.

To je pořád fosilní palivo – jako uhlí.

Z fosilních paliv je ale nejčistší. A já věřím, že příštích deset, patnáct, dvacet let bude plyn médium, které bude pro vývoj energetiky určující.

Proto jste před dvěma lety ovládli Tedom, čtyřmiliardového výrobce kogeneračních jednotek?

Koupí Tedomu jsme do segmentu ekologičtější energetiky naskočili. Tedom teď sice není úplně zelená firma, právě proto, že jeho kogenerační jednotky spalují plyn. Ale my nechceme skončit u plynu, to je podle mě řešení jen na přechodnou dobu, které bude postupně nahrazené.

Čím?

Zeleným vodíkem. A to už je úplně čisté médium, na rozdíl od plynu. Proto už teď Tedom vyrábí kogenerační jednotky, které mohou spalovat plyn s dvaceti procenty vodíku. A vyvíjíme nové, které zvládnou vyšší příměsi, s cílem mít kogenerace schopné pracovat se stoprocentním vodíkem.

Naskočili jste v Jetu na boom vodíkové ekonomiky, která je teď hodně sexy?

Vodík je díky Green Dealu strašně populární, dnes se navíc už vyrábí i zelený vodík z fotovoltaiky a větru, schopný být i bez dotací rentabilní. Třeba při využití v dopravě, v pohonu vlaků, se rentuje už při ceně pět dolarů na kilo. A podle tabulek může být brzy rentabilní i v ocelářství.

Takže vodík je vaše nová strategie?

Bez plynu bychom se k vodíku nedostali a zatím je pro nás vodík jednou z vizí do budoucna. U Tedomu to přišlo přirozeně. Jinde chceme být součástí vodíkové infrastruktury a dodavateli pro velké firmy.

Chystáte se podle toho měnit portfolio?

S tím už jsme loni koupili 2 JCP, strojírenskou skupinu, která dělá filtrační systémy pro plynové elektrárny a spolupracuje s nadnárodními korporacemi, třeba se Siemensem. Tam už jsme vstupovali s vizí, že budou dělat strojírenské technologie pro výrobce vodíku a že nejenom plynem, ale i tímhle prvkem provážeme energetické portfolio ve fondu Jet 2. To platí i pro novou polskou akvizici. Ta firma vyrábí olejové a palivové systémy do plynových elektráren, ale taky vyvíjí vlastní menší elektrolyzér a zařízení pro výrobu vodíku. Díky vodíku se budou firmy ve dvojce doplňovat.

Vždycky se snažíte firmy ve fondu byznysově provázat?

I v jedničce (fond Jet 1, pozn. redakce) jsme vytvářeli platformy a kupovali firmy, které se doplňují, propojují a vytvářejí propojenou bázi, která je pak zajímavá pro nějakého velkého hráče. Taková platforma se nakonec lépe prodává. Tuhle strategii máme od začátku. Filozofie fondu je o synergii, mít jednu věc, ke které směřujeme, což je v tomto případě vodík.

Není to pak zároveň rizikové, neměli byste diverzifikovat?

Společná vize neznamená, že nediverzifikujeme. Když je příležitost, ze segmentu klidně vybočíme, koneckonců i ta naše nadcházející prosincová akvizice do druhého fondu bude úplně mimo energetiku. A i když jsme v jedničce měli hned několik firem provázaných automotive výrobou, celkově bylo portfolio fondu rozmanité, od železnic přes ropu a chemii po software. Ve dvojce sice budeme mít tři velké firmy zaměřené na plyn a do budoucna vodík, ale každá to bere z jiné strany.

Takže kdyby se Putin rozhodl Evropě zatopit, nebo spíš nezatopit, a přiškrtil by kohouty s plynem, tak vás to nepoloží?

Dodáváme naše zařízení nejenom po Evropě, ale do celého světa, Tedom do čtyřiceti zemí, rozvíjí byznys v USA i přímo v Rusku. Nejsme závislí na ruském plynu, spíš na globálním trhu. Diverzifikujeme taky v tom, že Tedom má vlastní výrobek, kde je sice plyn médium, ale je to principiálně jiný byznys, než když ve 2 JCP dělají zařízení pro plynovou turbínovou elektrárnu. Jiný segment trhu, jiní zákazníci. To je taky diverzifikace.

Cílem je ale propojit skrz vodík ty tři firmy natolik, aby pak byly společně atraktivní pro nějakého velkého hráče?

Tohle jste trefila. Vize je spojit je v jednu entitu. Ne zfúzovat, ale udělat jednu platformu a tu potom celou prodat jednomu strategickému kupci, případně uvést jako holding na burzu. Ale to se každopádně bavíme o horizontu tří čtyř let, teď je před námi ještě spousta práce. Polskou akvizici jsme sotva podepsali.

Jet 2 má 160 investorů. Konzultujete strategii a směřování fondu i s nimi? Nebo všechno rozhodujete vy se třemi partnery?

Naši investoři jsou spíš pasivní, tahle rozhodnutí jsou čistě na nás a my za ně také před investory neseme zodpovědnost.

Vyčítají vám investoři něco?

Ani ne, my jsme docela kamarádi.

To si ani nerýpnou?

Občas jo, proč jsem investoval do toho a toho. Každý má svoje představy.

Proto se ptám. Velká část z lidí, kteří vám svěřili peníze, jsou zkušení průmysloví tycooni. Dovedu si představit, že někdy můžou chtít dávat dobré rady.

Hodně našich investorů vybudovalo vlastní firmy, někteří jsou v nich pořád aktivní, jiní je prodali a zabývají se spíš zhodnocováním svého jmění. Nemáme investorů tolik, takže se s nimi rádi potkáváme a samozřejmě se s nimi bavíme o byznysu, občas nás v něčem inspirují. Ale o tom, jakým směrem fond směrovat, co koupit nebo prodat a jak firmy pak rozvíjet, o tom rozhodujeme sami. Mluvit si do toho nenecháme.

A kdybyste měl stroj času a mohl si do toho mluvit sám? Dal byste si zpětně nějakou radu?

Začít dříve s bankovními zdroji. Dlouho jsem je nepoužíval, byly drahé, bál jsem se pákovat, byli jsme malí, tak jsem se na to vykašlal. Vždycky jsem měl soukromé zdroje, peníze jsme měli od investorů, ale kdybych už na začátku začal pracovat s penězi od bank, tak bychom já i moji klienti vydělali mnohem víc. To mohlo firmu nastartovat rychleji. Ale zase já jsem člověk spíš opatrný. Pro tu zodpovědnost s námi investoři jsou.

Je ta zodpovědnost přímo úměrná velikosti fondu, množství peněz, které spravujete?

Je. Ale spí se mi docela dobře, jestli se chcete zeptat na tohle. Mám čisté svědomí. Historicky máme zhodnocení hrubého výnosu u jedničky přes jedenáct procent, dvojka vypadá líp, tam cílíme na patnáct procent. Peníze vyplácíme průběžně, skoro každý rok, i když občas se místo vyplacení dividendy vyplatí zainvestovat do růstu. A pak samozřejmě vyplácíme po jednotlivých exitech. Nakonec jsem rád, že jsme zvolili opatrnější cestu. Raději než abych vydal dluhopisy, vydělal víc a skončil jako Arca, tak se s investory férově podělím o riziko i o celý zisk.

A pořád ještě slušně vyděláte, když jste se vypracoval až do žebříčku nejbohatších Čechů. Za co peníze utrácíte?

Já jsem těžký požitkář. O mně kamarádi říkají, že si ty peníze dokážu i užít. A je to pravda. Mám rád dobré jídlo, pití, víno. Miluju Burgundsko, lehký červený pinot noir. A hodně cestuju, mám dům na Mallorce.

Prý taky milujete rychlá auta.

Ta mám rád, to je pravda. Mám pět sporťáků.

Jakých?

Krásných. Nejvzácnější je asi McLaren P1. Ale nejhezčí je Lamborghini Aventador. Nejsem sběratel veteránů, mám rád moderní auta, dokonce i elektro, moderní technologie.

A kam s nimi jezdíte? Nebo jsou jen na kochání se v garáži?

Občas je vezmu tady v Brně na okruh, ale nejsem žádný závodník. I když rád jezdím rychle. Někdy s nimi jedu na chalupu na Vysočinu, tam se na okreskách se sporťáky jezdí výborně.

Nechcete se pochválit, že nejste jenom požitkář, ale taky filantrop? Že jste za stovky milionů korun zachránil v Brně několik historických vil?

Ale tu nejhezčí jsem si zrekonstruoval pro sebe na bydlení, to nebyla žádná filantropie. A navíc funkcionalistickou architekturu mám rád. Líbí se mi odjakživa. Takže to není žádná velká oběť. Funkcionalismus je brněnská chlouba a já jsem patriot. Věřím, že zdejší vily jsou historické dědictví a je potřeba ho zachovat. Proto jsem opravil kavárnu Era, tam jsem byl čistě sponzor. Anebo Zemanovu kavárnu.

V té jste před devíti lety otevřel restauraci Pavillon. Proč jste si ji tenkrát pořídil?

To bylo zase z lásky k jídlu. V Brně bývala restaurace U Kastelána, první, která tu začala s vysokou gastronomií. A já jsem tam strašně rád chodil, kamarádil jsem se s Michalem Göthem, šéfkuchařem. Jenže pak mi říká, že je úplně v koncích, že mu to nevydělává, má dluh milion a půl a bude muset zavřít. A to by byla škoda, od Kastelána vzešli ti nejlepší kuchaři, Göth je vyškolil. Tak jsem mu nabídl, že dluh zaplatím, on mi dá procenta a budeme to dělat spolu. A byl ze mě restauratér. Mezitím jsme se dohodli, že se přesuneme do lepších prostor, koupili jsme Zemanku, celou jsme ji spravili. Jenže pak se Michal Göth rozhodl přestěhovat do Beskyd, teď vaří v hotelu Miura. A já jsem ztratil tu tvář hospody a rozpadla se i klientela, tak jsem s fine diningem skončil. Radši se soustředím na private equity, tomu rozumím.

A investujete do umění, máte v Brně dokonce vlastní galerii.

Ale to je taky spíš koníček. Drahý koníček. Fait Gallery mě stojí hodně peněz, ročně okolo dvanácti milionů, a nevydělává. Ale ta sbírka je krásná a hodnotná. Jezdí se na ni dívat lidé zdaleka, je to významná galerijní instituce a dělá Brnu dobré jméno, z toho mám radost.

Co byl úplně první kousek umění, který jste si koupil?

Nějaká blbost, na kterou už jsem radši zapomněl. Ale pamatuju si ty první smysluplné věci, třeba od Antonína Procházky, česká moderna, toho si vážím dodneška. V nakupování umění se vyvíjíte, já už mám i tým, který tomu rozumí a radí mi. Zmapujeme, co může mít potenciál, co kupují i prestižní galerie. Ale nakonec z toho výběru kupuju podle sebe, co se líbí mně, co mě osloví. Umění vás chytne samo. Tříbíte si vkus, kupujete nové věci, pak doma dojdou zdi a musíte si pořídit galerii. U rozhovoru sedíme s Igorem Faitem ve zdobné secesní vile plné umění, sídle jeho Jet Investmentu a jednom z těch historických klenotů Brna, které nechal zrekonstruovat. Z oken do ulice má výhled přímo na brněnské výstaviště, kde je zrovna dnes o dost rušněji než obvykle. Přes ulici totiž zrovna probíhá průmyslový svátek, koná se Strojírenský veletrh. „Půjdu se podívat, to víte, že jo,“ říká Fait. Nejen proto, že je potřeba obhlídnout trh.

S brněnskými veletrhy a výstavištěm je Fait taky spjat, tam totiž jeho kariéra začala.

Hned po škole tam nastoupil na první štaci, zakládal pro Brněnské veletrhy a výstaviště vnitropodnikovou banku. A v rámci kuponové privatizace také investiční fond, ve kterém se angažoval, a nakonec i obchodníka s cennými papíry. Během pár měsíců se Fait v BVV vypracoval na post ředitele kapitálových trhů – ale začal mít větší ambice a nakonec se rozhodl obchodovat s akciemi na vlastní pěst. A tak založil makléřskou firmu Brno Broker Group (BBG), která během tří let vyrostla v jednoho z největších obchodníků s cennými papíry v republice. Divoké a nepřehledné devadesátky s kapitálovým trhem v plenkách byly podle Faita pohádkovou příležitostí k výdělku, na prodej byla kvanta kuponů a cenných papírů, ceny se dohadovaly po telefonu a ti, kdo uměli požadované akcie opatřit, si mohli diktovat královské marže. „Potom se ale začalo dost titulů stahovat a obchodníci začali konsolidovat, přišla fáze, kdy začali požírat jeden druhého,“ vzpomíná Fait. A tak po třech letech od založení prodal BBG Jiřímu Šmejcovi. Faitovu první společnost, ve které se mimo jiné dal dohromady i se svými současnými partnery Luborem Turzou a Liborem Šparlinkem, nakonec pohltila skupina J&T.

„Dal jsem si chvíli pauzu, protože makléřina je vyčerpávající na hlavu. Nechtěl jsem se zbláznit,“ říká Fait, který se pak prý „nějakou dobu poflakoval po světě“. Jenže mu to nedalo, volání byznysu bylo silnější, a tak už v roce 1997 založil Jet Investment, do kterého vložil asi padesát milionů z prodeje BBG. Ty daly základ investičnímu vehiklu o třech (a brzy už čtyřech) multimiliardových fondech, které má dnes Fait pod palcem.

Před 25 lety ale Jet Investment začal pořád ještě s akciovými obchody – jen z druhého břehu než BBG, nakupoval minoritní podíly pro sebe. Záhy jim ale došlo, že nemá smysl klást si malé cíle. „Proč držet minority, když můžeme koupit celou firmu?“ A tak Fait a lidé kolem něj, jeho první investoři, ovládli první továrnu – jmenovala se Kornolit, vyráběla v Prostějově knoflíky a pro Faita znamenala první jeho zkoušku kapitalistického ducha. Část provozu musel zavřít, část lidí propustit, ale nakonec se dobral happy endu. Firmu postavil na nohy a prodal se ziskem Španělům. A rozjel perpetuum mobile, které pod značkou Jet jede dodnes: koupit levně, napumpovat, prodat dráž.

Kde jste tenkrát investory sháněl? Jak jste je v začátcích Jetu přemluvil, aby vám dali peníze?

Znal jsem je v rámci BBG, dělal s nimi dealy na burze a věděl jsem, že mají cash. Ty jsem přesvědčil, aby do toho s námi šli. Měli jsme dobré reference, podniky se zvětšovaly, komunita se nám rozrůstala. Až to přerostlo do fáze, kdy dělat jednotlivé dealy nebylo zajímavé, tak jsme se před šesti lety rozhodli udělat investiční společnost a přejít do fondových struktur. Což je standardem na Západě a my jsme v Česku byli jedni z prvních, kteří do tohoto systému přešli.

A teď během sedmi let otevřete už třetí private equity fond, peníze do Jet 3 chcete začít raisovat už po Novém roce. Jaké máte ambice?

Chceme získat až osm miliard. Máme stávající investory a padesát procent by měli tvořit zahraniční institucionální investoři. Půl na půl. Věříme si, je to ambiciózní. Ve dvojce taky máme západní banky a pojišťovny, ale pořád je tam přes 75 procent soukromých investorů.

Bude kvůli tomu nový fond vypadat jinak, abyste přilákali víc peněz od institucí?

Západní investoři mají jasně daná pravidla a předpisy, co musíte, co nesmíte, jak má vypadat legislativa. Když je nesplníte, tak s vámi neinvestují, to je jednoduché. Takže trojka už nemůže být český fond jako jednička a dvojka. Trojka bude v Lucembursku.

Jsou to dva roky, co světem začal otřásat covid. Je teď dobrá doba na nákup firem?

Pro spoustu lidí to nebyly lehké dva roky. Ale viděno čistě byznysově to je dobrá doba na sbírání peněz a číhání na výjimečnou příležitost. V krizi se i dobré firmy ocitnou v problémech a to je náš čas. Takhle prostě uvažujete, když děláte private equity.

Jak se dobré firmy v problémech hledají?

Je spousta poradenských firem po celé Evropě, které vám dávají tipy, co se prodává nebo může prodávat. Samozřejmě si pak vezmou provizi. Není to jen velká čtyřka (poradenské společnosti EY, PwC, KPMG a Deloitte, pozn. red.), je dost menších poradců, kteří mají mnohdy lepší dealy, pak právníci, my kupujeme i z insolvence. Aktivní jsme i sami, vytipováváme si další firmy, které by ty naše doplňovaly, hledáme synergie. Oslovujeme přímo majitele, jestli by neměli zájem o partnerství nebo o prodej. A tím, že jsme už v regionu střední Evropy známí, že kupujeme firmy v problémech, majitelé se nám i sami ozývají.

Bude mít fond Jet 3 nějaké specifické zaměření, jako dvojka?

Asi se zase trochu vrátíme k automotive sektoru, protože teď kvůli pandemii a problému s čipy a dalšími díly bude chvíli v útlumu. Bude tam potenciál mezi dodavateli, už máme nějaké cíle vybrané. Dál se chceme věnovat energetice. Možná nás bude víc zajímat vítr a možná fotovoltaika, což zase souvisí i s tím vodíkem. Ale ještě to nemá úplně konkrétní obrysy. Budeme dělat větrné farmy, nebo technologie pro někoho, kdo větrné farmy staví? Uvidíme.

Objeví se občas příležitost, která se prostě nedá odmítnout? Bez ohledu na strategii?

Jasně. Občas kupujeme a budeme dál kupovat nahodilosti, které dnes nemáme v žádných strategických plánech definovány, ale když se vyskytnou, je to prostě oportunita, po které musíte jít. Což je koneckonců i poslední plánovaná akvizice do Jet 2, již bychom měli ještě v polovině prosince podepsat.

A je za těch už skoro 25 let nějaká firma, která vás chytla a nechtěl jste ji prodat?

Není. Můj core byznys je Jet Investment, společnost, kterou vlastníme my čtyři partneři a jež spravuje naše fondy. To je moje srdeční záležitost, tu jedinou bych nikdy neprodal. Firmy, které kupujeme do fondů, jsou jen nástroj k tomu, aby Jet Investment rostl. Což si kolikrát lidé pletou. Myslí si, že jsem nějaký zachránce průmyslu, ale já to dělám proto, abychom vydělávali peníze. Já, moji partneři a hlavně naši investoři. V tom není prostor na sentiment. V tom jsem absolutní pragmatik. Zachraňování firem je ale samozřejmě fajn, kdybych je nezachránil, moji klienti nevydělají peníze.

Dá se to po čtvrtstoletí zkušeností už dělat podle nějakého vzoru? Šablony?

To ne, každá firma je jiná. Ale vždycky vidíte nějaký prostor ke snižování nákladů nebo v růstu tržeb, v nových výrobcích nebo inovacích těch stávajících. Najdete nové trhy, nebo se posunete od výroby o krok dál. Třeba jako když Tedom vyrábí kogenerační jednotky a my je teď začínáme i provozovat a propojovat do něčeho, čemu říkáme virtuální elektrárna. Ta může pomoct vyrovnávat odchylky a stabilizovat elektrickou síť. Proto vznikla Tedom energie, budeme vyrábět i prodávat elektřinu a cílíme na sto tisíc zákazníků. Je toho strašně moc, co můžete vymyslet. Dnes je v tomhle situace jiná než před lety. V devadesátkách jsem prodal firmu i s padesátinásobným multiplem, stačila třeba jen výměna managementu. Dnes když firmu koupíte, není to jen o škrtech, musíte hledat jiné cesty, jak firmu vylepšit. Mnohem sofistikovanější.

Baví vás to ještě?

Něco mě už nebaví. Jako chodit do detailů a mikromanagementu, už bych to asi ani neuměl. Ale na to mám stejně lidi, dneska to spíš vidím z vrtulníku, z nadhledu. O podnicích v portfoliu už ani řadu věcí nevím, od toho je výkonný management a pak projektový ředitel z Jetu, který má na starosti konkrétní podnik, pak nad ním je ještě jeden z mých partnerů, buď Turza, nebo Malík, a pak až já. Ale ta strategie mě baví pořád, někam to vést.

Čeho se bojíte? Tohle vydání Forbesu je taky o strachu a jak se s ním vypořádat.

Znárodnění se bojím. Ale snad je to jen iracionální strach, volby dopadly dobře. I když ve světě vidím různé tendence, ze kterých nejsem úplně nadšený. Kromě řečí o konci kapitalismu a přerozdělování soukromého majetku mám trochu nahnáno z některých fintechových firem. Je fajn, že může každý bez banky a brokerů na burzu, šetří se na „fíčkách“, ale posunulo se to za posledních pár let do extrému, až mi to připadá nebezpečné.

Jak nebezpečné?

Někteří si hrají na novodobé Robiny Hoody, občas hlásají na Redditu nesmysly a někdy se mi to zdá spíš jako protest proti bohatým bankám a firmám. Stejně jako když někdo natruc kupuje firmu, která přirozeně směřuje k zániku a se svými šílenými výsledky se řítí do propasti. Ale pak na sociální síti někdo způsobí davové šílenství, zneužije fintech firmy a způsobí bezprecedentní růst špatných akcií. To je podle mě zvěrstvo.

Jste milovník starého řádu?

Mám rád, když mají věci podstatu, nějaký fundament. Tohle je čirá spekulace. Stejně tak kryptoměny, to je taky jenom gambling, to můžu jít do kasina. Takové věci mě tíží, deformují trh, pro mě je to prostě divné, nepředvídatelné.

Takže vás znervózňují víc kryptoměny než třeba vývoj inflace?

O inflaci jsme věděli, že přijde. I když uznávám, nemyslel jsem si, že bude tak vysoko. Ale tenhle vývoj je takovou postpandemickou nešťastnou shodou okolností, že to těžko mohl někdo predikovat. I tak to ale není nic, co bychom ještě nezažili. Přinese to asi i nějakou krizi, dlouho tu žádná nebyla. Od té poslední po roce 2008 jde pořád všechno jen nahoru. A taková mírnější krize fakt není špatná věc. Myslím, že by lidé zase začali přemýšlet trošku jinak. Neuškodilo by nám všem, lidstvu, zase trochu vystřízlivět.

IGOR FAIT

„Filozofie fondu je o synergii, mít jednu věc, ke které směřujeme, což je v tomto případě vodík.“ „Lidé si myslí, že jsem zachránce průmyslu, ale já to dělám proto, abychom vydělávali peníze. V tom jsem absolutní pragmatik.“ „Jsem těžký požitkář. Mám rád dobré jídlo, pití, víno a rychlá auta.“

Autor: KRISTÝNA TMEJOVÁ, MICHAELA ŽIDLICKÝ, FOTO: MICHAEL TOMEŠ