Přirozeně bohatý

Hospodářské noviny 
24.09.2014
Autor: Nikita Poljakov 

ZA SVOJI KARIÉRU KOUPIL ZAKLADATEL SPOLEČNOSTI JET INVESTMENT IGOR FAIT SEDMNÁCT PODNIKŮ. TÉMĚŘ VŠECHNY INVESTICE ZHODNOTIL. FAIT PŘITOM TVRDÍ, ŽE K TOMU, ABY POSTAVIL FIRMU V POTÍŽÍCH NA NOHY, VĚTŠINOU STAČÍ POUŽÍVAT SELSKÝ ROZUM.

V brněnské restauraci Pavillon je během oběda relativně klid. Několik hostů si vybírá z poledního menu, na terase obědvá člen slavné hiphopové kapely PSH a celým interiérem bývalé Zemanovy kavárny se prolíná jemná swingová hudba.

Investice do obnovy funkcionalistického skvostu z dvacátých let minulého století, jakým budova bývalé Zemanovy kavárny bezpochyby je, stála 50 milionů korun. Přesto nevydělává. „Předpokládám ale, že bude. Restaurace potřebuje čas, aby si na ni lidi zvykli. V Brně navíc není vysoká konkurence, luxusních podniků je málo. Je to dáno tím, že je tu podstatně užší klientela než v Praze,“ říká majitel Pavillonu Igor Fait.

Není důvod jeho vizi nevěřit. Na drtivé většině projektů, do nichž se Fait za svůj život pustil, vydělal. Svět českého byznysu však o jeho historických úspěších ví málo, přitom by se brněnský miliardář mohl hodnotou svého majetku zařadit mezi nejbohatší Čechy. Být v žebříčku nejbohatších lidí země ho ale neláká. „Žebříčky jsou hrozně relativní,“ tvrdí.

Svůj život dělí na několik činností: sbírá české moderní umění, kupuje si exkluzivní automobily, renovuje místní funkcionalistické stavby. A dělá byznys, který chce dvacet let od vstupu do světa velkých peněz změnit. Z investiční společnosti Jet Investment, kterou většinově ovládá, plánuje vytvořit fondy soukromého kapitálu, do nichž láká movité investory a kam přesune portfolio svých strojírenských firem. „V Česku je hodně pseudofondů soukromého kapitálu, včetně nás. Chceme si sáhnout na větší peníze a nové společnosti. Proto volíme novou cestu,“ vypráví v rozhovoru pro HN Fait.

Pro Faita, jenž sebe rád nazývá brněnským patriotem, je tato cesta přirozeným vývojem v podnikání. Stejně jako vše, co za posledních dvacet let v byznyse dokázal. Na správném místě Pokud je dnes na trhu hodně příležitostí, jak vydělat peníze, po sametové revoluci byly pionýrské doby českého byznysu rájem pro začínající podnikatele: stačilo být ve správnou chvíli na správném místě. Mladý Fait, tehdy absolvent Provozně ekonomické fakulty dnešní Mendelovy univerzity v Brně, to poznal velmi rychle.

Po škole nastoupil do ekonomického oddělení Brněnských veletrhů a výstav (dnes Veletrhy Brno), revoluci a přerod plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku sledoval z kasáren na vojně. Na veletrhy se vrátil i po vojenské službě a měl štěstí. Tehdy zrovna vstupovaly do módy vnitropodnikové banky, kam zaměstnanci ukládali své peníze místo klasických komerčních bankovních domů.

Fait chvíli pracoval na cenovém odboru a později v nově založené bance: „Pak jsem měl to štěstí, že začínala kuponová privatizace a vedení Brněnských veletrhů se rozhodlo založit investiční fond. Hledali vhodné mladé kandidáty, tak jsem získal pozici ve Veletržním investičním fondu, kde jsem se později stal portfolio manažerem. Tam jsem poprvé přičichl k obchodování na burze.“

Brněnské veletrhy tehdy investovaly hlavně do sebe a do strojírenských firem. Fait „otáčel“ akcie, které fond nakoupil. Tento model se ve společnosti uchytil, proto se veletrhy rozhodly založit brokerskou společnost. Fait v ní získal pozici ředitele kapitálových trhů Brněnských veletrhů a výstav. „Byli jsme dokonce členy pražské burzy. A protože se nám docela dařilo a oddělení vydělávalo hodně peněz, dovolil jsem si říci o vyšší plat. Řekl jsem si ale o víc, než měl tehdy generální ředitel. Tak jsme se rozloučili,“ vzpomíná Fait, který své zkušenosti okamžitě zužitkoval a v roce 1993 založil vlastní makléřskou firmu – Brno Broker Group (BBG).

V roce 1993 vypadala pražská burza skvěle. Obchodovalo se na ní hodně titulů díky kuponové privatizaci a na trhu se objevovaly stále nové makléřské firmy. „Byla to trochu pionýrská doba, vydělávali jsme na velkých rozdílech mezi tržní hodnotou kuponů a jejich prodejní cenou,“ říká Fait, podle něhož bylo tehdejší podnikatelské prostředí jednodušší než dnes: „Neměli jsme skoro žádnou konkurenci, neexistovali tu velcí zahraniční brokeři, jen poloamatéři jako my.“

BBG vydělávala peníze nákupem na objednávku klientů hlavně na mimoburzovním trhu. „Například nám zavolal fond, že chce koupit akcie České pojišťovny. A já obvolával spoustu dalších firem, jestli náhodou nemají její akcie. Takhle to tehdy fungovalo. Účastnil jsem se pionýrské doby kapitálového trhu v Česku,“ vypráví miliardář.

Za tři roky Fait vybudoval společnost o 50 zaměstnancích, která obchodovala akcie za miliardy korun. Nebavilo ho ale dělat zprostředkovatele firmám. Mnohem větší příležitost viděl v kupování firem, ne akcií pro své klienty. A tak v roce 1996 prodal BBG Jiřímu Šmejcovi (dnešní obchodní partner nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a bývalý akcionář skupiny PPF). Společnost pak skončila v portfoliu skupiny J&T, která ji fúzovala se svou makléřskou skupinou. Tím si uvolnil ruce pro nový, větší projekt.

Život Jet Investmentu začal tím, že Fait s partnery kupovali minoritní podíly firem. „Koupili jsme například pětinu firmy a sledovali, jaké psí kusy vyvádějí většinoví akcionáři. Snažili jsme se to na valných hromadách kritizovat,“ popisuje brněnský rodák Fait, který rychle pochopil, jak řízení společností funguje: „Uvědomili jsme si, že nemá smysl držet minoritní podíly, když můžeme koupit firmu a něco s ní udělat.“ A tak se začaly kupovat první malé společnosti.

Tou úplně první byla firma Kornolit, výrobce knoflíků z Prostějova. Jet Investment v něm proměnil svoji akcionářskou minoritu ve vlastnictví firmy a okamžitě zavřel neefektivní výrobu. „Pamatuji si, že to bylo bolestivé pro zaměstnance. Ale nešlo s tím moc dělat. Řada firem měla tehdy obrovskou přezaměstnanost a byla neefektivní. Hodně to bolelo.“ Kornolit se nakonec podařilo „nakopnout“ a prodat investorům ze Španělska. Tak vznikla filozofie Jet Investmentu: koupit problematickou firmu, zvelebit ji a po nějaké době prodat. Jednalo se o vysoké výnosy v relativně krátké době, proto nebyl důvod v tom nepokračovat. Sběrné suroviny, Českomoravský len, Moravské autoopravny… Firem, které prošly pod Faitovýma rukama, přibývalo. Už se jednalo o větší akvizice, které vyžadovaly významnější kapitál, nesly větší riziko, ale zároveň slibovaly mnohem vyšší výnosy. Přitom nešlo o žádné sofistikované manažerské řízení. Podle Faita stačilo používat selský rozum.

„Sběrné suroviny je můj nejlépe zhodnocený obchod. Na Moravě existovaly dvě firmy tohoto druhu, které měly stovky výkupen. Ty fungovaly strašně neefektivně. Provozní jednotlivých poboček kradli. Tak jsme se rozhodli rozdělit společnost na jednotlivé provozovny, které jsme prodali samotným provozním. Jenom tímto krokem jsme zhodnotili investici o stovky procent a vydělali ohromný balík. Nechápu, proč to neudělal někdo před námi,“ diví se Fait.

Na otázku, proč vstupoval hlavně do výrobních podniků, Igor Fait odpovídá jednoznačně: Jet Investment měl rád firmy s majetkem. Bylo důležité, aby ve společnosti byla nějaká aktiva pro případ, že by se investiční záměr nepodařil a společnost zbankrotovala: „Chtěli jsme mít majetek, který by se dal v takovém případě prodat a zpeněžit, abychom dostali alespoň část investice zpátky. Když koupíte IT firmu a ta zkrachuje, nezbyde vám vůbec nic.“

Tato strategie se mu vyplatila v případě investice do firmy Rolofol, která vyráběla stretchové fólie. Fait dostal nápad konsolidovat obalářské firmy v Česku, jichž byly na roztříštěném trhu tisíce. Jet Investmentu se podařilo koupit dvě společnosti. Pak narazil. Investoři z Brna zjistili, že tyto podniky patří rodinám, jež si je cenily na obrovské peníze. „Není to násobek provozního zisku, jsou v tom emoce,“ míní Fait. Ceny bublinkových fólií šly navíc dolů a trh zaplavilo zboží z Itálie. Rolofol tak začal generovat ztráty: „Měl jsem štěstí, že v tomto projektu byly hlavně moje peníze. To vás nebolí tolik, jako když proděláte peníze vašich partnerů.“ Všechny akvizice až do roku 2009 si Jet Investment financoval sám, bez bank. Zdroje na nákup firem tak šly z kapes samotného Faita a přidružených investorů. Úvěry byly potřeba až na velké projekty. K těm se brněnský miliardář dostal po nástupu finanční krize, což bylo nejlepší období pro firmy s byznys modelem, který si razil Jet Investment.

Tehdy se dostala do insolvence Kordárna z Velké nad Veličkou – výrobce kordových tkanin pro gumárenský průmysl a největší zaměstnavatel v regionu. Insolvence byla řešena formou restrukturalizace, historicky první v Česku (předtím se úpadky firem řešily konkurzem). Reorganizaci tehdy zajišťovala poradenská firma PwC, která vyvedla zadluženou Kordárnu do nové firmy očištěné o dluhy. Aby pokryla dluh věřitelům (konsorcium bank), PwC oslovila stovky potencionálních zájemců, jestli nechtějí koupit Kordárnu Plus bez dluhů. Mezi oslovenými byl i Jet Investment, který viděl v Kordárně obrovskou příležitost.
„Firma se nám líbila, protože byla nově zainvestovaná. Majitel navíc rozestavěl velkou továrnu na Slovensku, kterou stihl dokončit z 90 procent. Pak přišla krize, on byl silně zadlužený a zkrachoval. Bankám tehdy hodně rychle praskly nervy a firmu zařízly,“ popisuje Fait.

Jet Investment nabídl nejvíc a vyplatilo se mu to. První rok po insolvenci měla Kordárna provozní zisk před odpisy a daněmi (EBITDA) 80 milionů korun. Loni už ale generovala téměř dvojnásobnou částku. Fait je přesvědčen, že až společnost v roce 2017 prodají, bude Kordárna jednou z nejvýnosnějších investic Jet Investmentu.

Podobně to Faitova investiční firma zopakovala v roce 2011 v případě firmy MSV Metal Studénka, poslední dosavadní investici Jet Investmentu. Ta jen za letošní první pololetí vykázala tržby 410 milionů korun, o 11 procent víc než za stejné období loňského roku. Podle Faita je to logické: „Je obrovský rozdíl, když je firma v insolvenci a když je mimo. V insolvenci se každý z odběratelů i dodavatelů bojí, co se bude dít. Jakmile získáte důvěru, firma začíná fungovat. Když jsme koupili Studénku, mezi odběrateli se rychle rozšířila informace, že je společnost z insolvence venku, a nám začaly významně růst tržby. Přitom nešlo o žádné složité restrukturalizační kroky.“

K dnešnímu dni Jet Investment vstoupil do 17 projektů, 16 z nich bylo podle Faita úspěšných.
Právě MSV Metal Studénku vloží Fait společně s PBS Industry a Strojírnami Poldi do jednoho z nových fondů. Roční EBITDA všech podniků v portfoliu Jet Investmentu se pohybuje kolem půl miliardy korun. Kromě toho se věnuje dalšímu projektu, s pracovním názvem Hlinky 136. Jedná se o bývalý areál brněnského Kojeneckého ústavu v Masarykově čtvrti o rozloze deseti tisíc metrů čtverečních. V příštím roce tam chce spolu s partnery za 350 milionů korun postavit luxusní rezidenci, kterou navrhne „architekt českých miliardářů“ Jakub Cigler.
Faitovi se tak zvětší počet nemovitostí, které v Brně vlastní. Přibudou ke dříve uvedené restauraci Pavillon, funkcionalistické kavárně Era, již pronajímá, a vily Münz z poloviny 20. let minulého století od Faitova oblíbence, architekta Ernsta Wiesnera. Tu by rád v budoucnu také pronajímal movitějším turistům. „Ještě nevím, jak ji budu využívat. Ujasňuji si to. Možná k účelům spojeným s funkcionalistickým turismem. Třeba tak, že bych ji otevřel pro exkluzivní turistickou skupinu,“ přemýšlí Fait. Rekonstrukci starých brněnských budov však miliardář jako investici nevnímá: „Mě architektura baví. Obzvlášť ta, na které Brno vyrostlo. Je to ale finančně náročné. Potřeboval bych další parťáky. Sám Brno zachraňovat nebudu. O brněnskou architekturu se musí postarat město, investovat do ní a přitáhnout sem turisty.“

Na svůj opravdový koníček – obrazy malíře Antonína Procházky – má málo času. Jeho sbírka českého umění dnes čítá 800 obrazů, v hodnotě přibližně 200 milionů korun. Rozšiřuje ji společně s galeristkou Denisou Kujelovou, která mu pomáhá obrazy vybírat. „Po sdělení mého návrhu či návrhu ze strany pana Faita proběhne diskuse. Pokud je dílo schváleno, je po jednání s autorem, sběratelem nebo galeristou zakoupeno do sbírky. Mým návrhům samozřejmě předchází sledování trhu, tvorby autorů a příprava z předaukčních katalogů, stejně tak návštěvy výstav, ateliérů, galeristů a sběratelů,“ říká Kujelová.

Fait by rád zpeněžil i svoji uměleckou sbírku. Originálně. Zvažuje, že by založil fond umění a pustil by ke svým obrazům investory. Fond by mohl obrazy investorům také půjčovat. „Investoři by koupili polovinu mé sbírky, já bych sesbíral novou hotovost, za kterou bych koupil další obrazy, čímž by sbírka rostla. Za několik let bychom obrazy prodali a teprve pak by se ukázalo, nakolik kvalitní ta sbírka je.“ Dnes je možné část sbírky vidět ve Fait Gallery, kterou miliardář v Brně provozuje.

„Do obrazů ukládám peníze a zároveň je vnímám jako koníček. Umění ale musíte věnovat strašně moc času, abyste mu rozuměl pořádně. Já ho zatím nemám. Až budu mít méně práce, pustím se do toho naplno,“ podotýká Fait, který kromě obrazů utrácí i za auta. Těch má v současnosti deset. Jeho poslední přírůstek: McLaren P1. Fait přiznává, že sleduje, jak žijí a do čeho investují nejbohatší Češi. „Otázka je, kdo jakým způsobem svého majetku dosáhl. O tom mám své mínění. Řady podnikatelů si vážím, u některých si ale myslím, že peníze, kterými se dnes chlubí, získali podivným způsobem,“ tvrdí Fait.

Svoji podnikatelskou budoucnost vidí hlavně v chystaných fondech. Už se ale nechce starat o každou společnost, kterou bude Jet vlastnit. Zaměřit se hodlá pouze na ty, jež fondy nakoupí. Stabilizované podniky přenechá partnerům. „Dnes jsem na hraně svých manažerských schopností. Pokud budeme dělat další akvizice, řízení stabilizované firmy bych rád přenechal svým partnerům. Vstupoval bych pouze, kdyby vznikl nějaký problém,“ dodává Fait.